Welcome to the Italy!!

byl postaven na počest dobyvatele Jeruzaléma r. 70 n. l. Domitianem z pentelského mramoru poté, co byl r. 81 prohlášen za božského. Na vysoké atice je ještě dnes dobře vidět věnovací nápis. Uvnitř oblouku jsou reliéfy znázorňující triumfální průvod se zajatými Židy a se sedmiramenným svícnem. Na klenbě vynáší orel Tita k nebi.

Chrám Venuše a Romy

se začal stavět v r. 121 n.l. podle návrhu samotného císaře Hadriána. Celý komplex měl velkolepé rozměry 100 x 145 metrů. Jednalo se o největší chrám antického Říma. Dnešní podoba je z přestavby po jednom z požárů za císaře Maxencia v r. 307. nejprve byla nad pozůstatky atria Neronova zlatého domu zřízena mohutná umělá terasa. Dvě dvojité sloupové kolonády s propylaji uprostřed ohraničovaly posvátný okrsek na severu a na jihu. Hlavní vstup směřoval na západě k Foru Romanu. Nacházela se tu cella bohyně Romy obrácená k Foru, a druhá cella bohyně Venuše obrácená ke Koloseu. Na podlaze vytvářel barevný mramor geometrické vzory. Na místě původního chrámu Venuše a Romy byl postaven kostel Santa Francesca Romana. Kostel byl postaven v 10. st., prošel během staletí několika přestavbami. Travertinové průčelí a bílá fasáda od Carla Lombardiho jsou z r. 1615. Na konci lodě se nachází oblouk Arco Santo se zpovědnicí od Berniniho z vícebarevného mramoru a dále kapli s mramorovým sousoším sv. Františky Římské a anděla. Na pravém konci příčné lodi jsou za mříží dva čedičové kameny, na nichž jsou podle legendy dvě stopy zanechané sv. Petrem, který se odebíral na mši do tohoto kostela. Na hlavním oltáři je Madona s dítětem z 12. st.

Maxentiova neboli Constantinova bazilika

Stála zde také Maxentiova neboli Constantinova bazilika. Její stavbu začal r. 308 císař Maxentius, ale dokončil až jeho přemožitel, císař Konstantinus. Sloužila jako sídlo prefektury, která od této chvíle spojila pod sebe veškerou státní správu. Nahradila starší komplex z doby Flávijů – sklad pepře, koření, omamných prostředků a léků. Bazilika byla 100 metrů dlouhá, 65 metrů široká, měla tři lodi se zachovaným kazetovým klenutím v pravé z nich. Středová loď měla rozměry 80 x 25 x 35 metrů. Loď byla zakryta třemi klenbami do kříže a podpíraná osmi mramorovými sloupy o výšce 14,5 metru. Jeden jediný sloup se dochoval a dnes stojí na Piazza Sant Maria Maggiore, jinak se všechny ostatní ztratily. V zadní části baziliky stála socha císaře Konstantina, jejíž hlava byla vysoká 2,6 metru. Osvětlení střední lodi baziliky bylo dosaženo řadou oken vybudovaných v horní části, zatímco pro menší lodi byla vybudována polokruhová okna ve dvou řadách. Podlahu zdobily geometrické vzory z různobarevného mramoru. Mramorové desky pokrývaly také vnitřní stěny a budily dojem moci a blahobytu.

Romulův chrám

Romulův chrám je okrouhlá svatyně, kterou nechal zasvětit císař Maxentius svému předčasně zemřelému synovi Romulovi. Podle nálezů byl chrám zasvěcen Jovu Statorovi, ochránci státu. Konstantin prý kult tohoto boha zakázal poté, co Maxentius krátkodobě zasvětil chrám Romulovi. Uprostřed průčelí jsou původní bronzové dveře, orámované dvěma porfyrovými sloupy, které drží mramorový architráv. V 6. st. se chrám stal vstupní částí kostela Ss. Cosme e Damiano.

Faustin chrám

Vpravo od Via dei Fori Imperiali je Faustin chrám z r. 141, ze kterého se zachovala předsíň a část cely. Chrám postavil císař Antoninus Pius pro svou ženu Faustinu. Průčelí chrámu zdobí šest korintských sloupů, za nimi stál obětní oltář, vlys je zdoben květinovými motivy a motivy pegasů. Na jednom z nápisů se dokonce dochovalo věnování Faustině. Jméno císaře bylo připojeno až po jeho smrti. Vnitřek nyní slouží jako kostel San Lorenzo, který má barokní fasádu z r. 1602.

Chrám Castora a Polluxe

Chrám Castora a Polluxe se třemi zachovanými korintskými sloupy z řeckého mramoru, který pochází z r. 484 př. n. l. Chrám nechal postavit diktátor Postumius Albinus jako upomínku vítězství nad Latiny u jezera Regillo v r. 499 př.n.l. Údajně se při bitvě zjevili oba polobozi v postavách rytířů a přivedli Římany k vítězství. V době vlády císaře Augusta byl zrekonstruován. V tomto chrámu se za republiky konala zasedání senátu a od poloviny 2. st. př.n.l. se pódium chrámu stalo tribunou pro magistráty a řečníky s právnickými projevy. Odtud vyložil Caesar svůj návrh na zemědělský zákon. Budova se stala sídlem Úřadu vah a měr a v místnostech podél dlouhých stran budovy byla v době císařství uložena část státního pokladu. Vedle chrámu se nacházel starý pramen, možná s léčebnými účinky, který byl zasvěcen bohyni pramenů Juturně. Z tohoto pramene získávali Římané před vysvěcením prvního akvaduktu v r. 312 př.n.l. pitnou vodu. Nedaleko odtud stál malý chrám. O něco dále na jih byly objeveny pozůstatky atria z cihel s portikem z doby vlády Domitiana a dále pozůstatky nezastřešeného prostoru, který byl pravděpodobně vchodem k paláci Domus Tiberiana, který dal postavit Caligula. Ještě dále na jih byla odkryta obilná sýpka horrea Agrippiana, kterou dal zřídit Agrippa.

Caesarův chrám

R. 29 př. n. l. nechal Augustus postavit Caesarův chrám na místě, kde bylo r. 44 př. n. l. spáleno tělo zavražděného Caesara. Popel Caesara byl odvezen do Regie, kde bylo jeho oficiální sídlo jako nejvyššího římského kněze. Byl zde postaven jeden sloup na jeho památku jako Pater della patria, Otec vlasti. Později byl tento sloup nahrazen Augustem v r. 29 př.n.l. chrámem, který byl zasvěcen zbožštělému Caesarovi. V přední části pódia chrámu, možná na místě, kde bylo spáleno Caesarovo tělo, stál okrouhlý oltář. Před cellou, kde stála socha Caesara, se tyčily dva korintské sloupy. Před pódiem byla řečnická tribuna, na které byla umístěna rostra ukořistěných lodí v bitvě u Actia v r. 31 př.n.l. Do dnešní doby se zachovaly jen základy chrámu. Vlevo od chrámu Divia Julia stával Aktijský oblouk, který dal postavit v r. 29 př.n.l. Augustus, aby bylo jeho vítězství nad Antoniem a Kleopatrou v bitvě u Aktia vtesáno do kamene.

Bazilika Aemilia

R. 179 př. n. l. byla postavena bazilika Aemilia, která sloužila jako obchodní centrum. Původně měla bazilika tři lodě, čtvrtá byla přistavěna později. Střední loď byla zvýšená o jedno podlaží, velkými okny dovnitř pronikalo světlo. Byla to velká budova o rozměrech 70 x 29 metrů s řadami sloupů, jeho střední chrámová loď byla 12 metrů široká. Většina stavby stála až do zemětřesení v r. 847. Úplně první baziliku dostal Řím v r. 184 př.n.l. zásluhou Marca Porcia Catona. Římané takto označovali budovy určené pro shromáždění občanů při soudních řízeních, obchodních jednáních nebo běžných občanských stycích. Baziliky mívaly obdélníkový půdorys a uvnitř byly rozděleny řadami sloupů do 3 – 5 lodí.

Bazilika Julia

Za Julia Caesara byla postavena bazilika Julia, kde se vykonávaly nejdůležitější úřední činnosti. Bazilika několikrát vyhořela. Poslední rekonstrukční práce na ní nechal vykonat r. 283 císař Diocletián. Měla rozměry 96 x 48 metrů a měla jednu hlavní loď uprostřed a čtyři menší kolem. V bazilice zasedaly různé soudy, mezi nimi i soud Centumviru, který se zabýval především dědickými spory. Venku seděli zahaleči, kteří zde trávili čas hraním hry podobné dámě. Oblíbenou činností bylo také skicování soch, které stály na náměstí. Po podélné straně se táhla ulice s obchody. R. 179 př. n. l. byla postavena bazilika Aemilia, která sloužila jako obchodní centrum. Původně měla bazilika tři lodě, čtvrtá byla přistavěna později. Střední loď byla zvýšená o jedno podlaží, velkými okny dovnitř pronikalo světlo. Byla to velká budova o rozměrech 70 x 29 metrů s řadami sloupů, jeho střední chrámová loď byla 12 metrů široká. Většina stavby stála až do zemětřesení v r. 847. Úplně první baziliku dostal Řím v r. 184 př.n.l. zásluhou Marca Porcia Catona. Římané takto označovali budovy určené pro shromáždění občanů při soudních řízeních, obchodních jednáních nebo běžných občanských stycích. Baziliky mívaly obdélníkový půdorys a uvnitř byly rozděleny řadami sloupů do 3 – 5 lodí.

Kurie

Podle legendy první stálou kurii, budovu senátu, založil Tullus Ostilius. Od dob králů až do pozdní republiky bylo comitium římským centrem politiky a práva. Tady zasedalo národní shromáždění v templu, postaveném přesně podle světových stran. Nejstarší dláždění, bylo nalezeno celkem osm vrstev, pochází ze 7. st. př.n.l. Teprve ve 3. st. př.n.l. byly připojeny stupně se sedadly pro občany Říma. Členění tohoto území na Foru odráželo sociální a politickou strukturu římského státu. V curii zasedal senát, před tribunou rostry sdělovali magistři své mínění. V r. 52 př. n. l. budova Curie vyhořela a byla pak Caesarem přemístěna na místo, kde je dodnes. Budova byla dokončena až za Augusta r. 29 př. n. l. V r. 303 byla přestavěna Diocletianem a v r. 630 přebudována Onoriem I. na kostel San Adriano. Během vykopávek na Foru v l. 1930 - 36 byla zbořena a později znovu vystavěna do podoby z doby vlády císaře Diokletiána. Budova s obdélníkovým půdorysem měla ve čtyřech rozích podpěrné sloupy, tři velká okna a vchodový portál z bronzu, který nahradil původní sloupový portikus. Na obou podélných stranách se nacházejí tři stupňovitá podia se sedadly pro 300 senátorů. Uvnitř jsou dva reliéfy Plutei di Traiano, nalezené v r. 1872 ve střední části Fora, na nichž císař Trajanus hovoří k lidu a v pozadí jsou různé monumenty z Fora. Pravděpodobně sloužily jako balustrády tribuny nebo prstence, který se uzavírá kolem fíkovníku. Reliéfní desky zobrazují výjevy z císařského principátu a ničení dědictví daňových dluhů.

Lapis Niger

Lapis Niger je černý mramor s neúplným nápisem v nejstarší latině. Místo bylo považováno za posvátné proto, že se tu podle legendy po boji mezi Římem a Sabiny spojil Romulus s Titem Tatiem a Romulus tady zemřel. Po vzoru řeckých měst tu byla nad jeho hrobem postavena svatyně. Našla se zde stéla s nápisem v archaické latině ze 6. st. př.n.l. Když bylo v 1. st. př.n.l. fórum znovu vydlážděno travertinem, bylo toto obdélníkové území pokryto černými mramorovými deskami. Lapis Niger je ve skutečnosti dost členitý komplex. Během vykopávek byl pod černým mramorem objeven oltář, torzo sloupu a cippus (komolý jehlan) s nápisem v archaické latině. Podle tohoto nápisu se zakazuje znesvětit toto místo. Památná místa a připomínky na prvního římského krále byly rozesety po celém palatinu i v přilehlém údolí Fora. Na pahorku rostl ficus Ruminalis, strom, pod nímž přistál košík s dvojčaty. Strom byl později v době vlády Tarquinia Prisma přenesen na Forum. Dále pak Lupercale, posvátná jeskyně, ve které vlčice kojila Romula a Rema, Romulův dům, mnohokrát přestavovaná chatrč a další.

Oblouk Septimia Severa

Mramorový triumfální oblouk Septimia Severa byl postaven v r. 203 na počest císaře Severy a jeho synů Caracallly a Gety po jejich vítězství nad Parthy. Oblouk byl postaven z travertinu a cihel a obložený byl mramorem. Oblouk je 23 metry vysoký a 25 metrů široký. Ulice procházela středním obloukem, zatímco oba postranní oblouky se schodišti byly určeny pro pěší. Nad atikou stálo velké bronzové čtyřspřeží s císařem. Vpředu se nachází čtyři volné sloupy s reliéfy římských vojáků a parthských zajatců. Nad postranními oblouky je zobrazen Vítězný císařův průvod. Nejzajímavější část výzdoby je tvořena čtyřmi panely o rozměrech 3,92 x 4,72 metrů umístěných nad bočními vstupy, na nichž jsou vyobrazeny nejdůležitější momenty dvou partských tažení (zleva ze strany k foru: Odchod armády z tábora, bitva Římanů s Parthy a osvobození města Nisibis na prvním panelu, římský útok na Edessu s válečnými stroji, vzdávající se město otevírá své brány, odchod armády na nepřátelské území na druhém panelu, útok na Seleucii, útěk Parthů na koních, podrobení se nepřátel císaři, vstup císaře do města na třetím panelu, dobývání hlavního města Ctesifontu válečnými stroji, projev císaře před dobytým městem na panelu čtvrtém.

Mamertínské vězení

Mamertínské vězení se nachází pod kostelem San Giuseppe dei Falegnani na svahu Kapitolu. Antická budova měla pravděpodobně i velký tajný trakt. V podlaze vnitřní místnosti byl kruhový otvor, jediný přístup do podzemí, kde byli mučeni a uškrcením nebo stětím zabíjeni odsouzenci k smrti a nepřátelé státu. Tady byli odsouzeni a zabiti následníci Gaia Gracca a Catilina, numidský král Jugurtha, velitel Galů Vercingetorix, tibetský prefekt Seiano. Podle legendy zde byl vězněn také sv. Petr.

Via Sacra

U Saturnova chrámu začínala Via Sacra, která protínala celé forum ve směru od západu k východu. Zčásti se dochovalo její dláždění. Jejím pokračováním byla cesta Clivus Capitolinus, po které mohly na Kapitol jezdit vozy. Silnice začínala u triumfálního oblouku Septimia Severa na Foru Romanu a tvořila přirozené pokračování silnice Via Sacra.

Forum Rostra

V Augustově době sloužilo jako řečnické pódium Forum Rostra, pojmenované podle špic ukořistěných lodí. Úplně první špice lodí zde byly umístěny po bitvě na Volsky u mysu Action.

Saturnův chrám

Ze Saturnova chrámu se dochovalo 8 žulových sloupů předsíně. Tento chrám ukrýval státní poklad, tzv. Aerarium publicum. Chrám byl postaven v 5. st. př. n. l. a je jedním z nejstarších římských chrámů. Chrám byl založen v těžkých dobách Říma, kdy zde byly epidemie moru, dlouhá bída a hluboká ekonomická krize. Proto byl uctíván Saturnus jako ten, který zbavil město moru. Jeho slavnosti, Saturnalia, se konaly 17. prosince a někteří badatelé je srovnávají s našimi Vánocemi. Saturnus byl bohem polního hospodářství, ochráncem zakopaných pokladů a symbolem blahobytu, proto byl také státní poklad uchováván v jeho chrámu na foru. Chrám prodělal dvě rekonstrukce, jednu r. 42 př. n. l., kdy chrám získal velké travertinové podium (40 metrů dlouhé, 22,5 metru široké a 9 metrů vysoké) a druhou r. 283 n. l. Dochovala se podoba ze 3. st. n. l.

Vespasiánův chrám

Dále je zde Vespasiánův chrám z r. 81 se třemi zachovanými sloupy. Stavbu nařídil Titus a dokončil ji Domitian. Jedná se o šestisloupový prostylos s velkou cellou, v níž byly vystaveny sochy Tita a Vespasiana.

Chrám Concordie

Chrám Concordie z r. 366 př. n. l. byl věnovaný bohyni Svornosti a Římané ho dali postavit po skončení bojů mezi plebejci a patriciji. Po několika přestavbách ho Tiberius v r. 10 znovu otevřel, tentokrát jako muzeum řeckých soch. Před celou se tyčila šesti sloupová kolonáda, po obou stranách se sochami Herkula a Merkura, symbolickými postavami bezpečí a blahobytu za vlády Augustovy. Ve velmi prostorné cele zasedali příležitostně i senátoři. Cicero tu přednesl svou čtvrtou řeč Proti Catilinovi, a Seianus tady byl odsouzen k smrti. Vlevo od Via del Fori Imperiali je Portikus Deorum Consentium – Portikus příznivých bohů, pomník antické víry, obnovený ještě r. 365, ze kterého se dochovalo 9 sloupů. Budova ukrývala sochy 12 hlavních nebo poradních bohů – šest bohů a šest bohyň.